The Greatest Year Of My Entire Life

2016

Rok 2016 byl jeden z mnoha nej mého dosavadního života. Největší, nejodvážnější, nejnovější, nejšílenější. Dvanáct měsíců šílenství, které bych jen ztěžka mohla popsat několika slovy. A přesto se o to dnes pokusím, protože motivace je dar, který je pro mě, vás a Caseyho Neistata stejně důležitý, jako vzduch, který dýcháme.

 Leden 2016 

Stejně jako každý rok píšu seznam přání. Přeháním, vymýšlím, ale přesto čárám po papíře. Začínám z lehoučka, 50 km běhu. Že bych dala míň? Ale ne, zkusím překvapit sebe sama, měla bych to stihnout. Další odrážky, maturita. Jen na ni pomyslím a zvedá se mi žaludek. Může existovat něco horšího? Nemyslím si. Knihy? Rozhodně, i Zuckerberg stihl za minulý rok přečíst přes 20 bichlí, tak proč ne já. Sepisuju další nesplnitelná přání a lepím obálku. Epický rok mého života může začít, ale předtím si neodpustím sado maso na plátně v černé verzi. #fiftyshadesofblack



 Únor 2016 

Stala se ze mě zebra. Po špatné aplikaci samoopalovací pěny jsem nejen nechutně oranžová, ale také flekatá. Citron nepomáhá, teplá voda také ne, a tak panikařím. Uvažuji nad koupí burky. Za rok by to měl být Evropě stejnak nejpopulárnější kus oblečení.

 Březen 2016 

Na poslední chvíli posílám přihlášky na vysokou školu a začíná březen. Jen dva měsíce a je tady maturita, čtu jako o závod. Krysař od Dyka vyhrává cenu nejméně oblíbené knihy roku a nad Spalovačem mrtvol kroutím hlavou, může vůbec duševně zdraví člověk něco takového napsat? 

 Duben 2016 

Běh mě zatím stále nepustil. Je to to jediné, co mi pomáhá se uklidnit a vyčistit si hlavu, ale jen na chvíli. Čas se nemilosrdně krátí a poslední zvonění je na spadnutí. Fotíme tablo, vymýšlíme téma, prokrastinujeme a mně se dostává cti přednést proslov na konci školního roku. V hlavě se mi rojí stovky scénářů, je na čase odhalit hříšníky.



 Květen 2016 

Poslední zvonění se nese v duchu růžových prasátek. Zažíváme chladnou květnovou noc a minimálně já jsem promrzlá na kost. Bloudíme tmou a jako růžové paprsky smíchu se neseme ode dveří jednoho učitele k druhému. Vzpomínáme, jíme a ve společném zoufalství odpočítáváme dny do maturity. Ráno nás čeká ulička hanby, v níž málem usneme a po vybraných milionech na pomaturitní večírek mě čeká proslov. Vtipné a urážlivé výtky plní sborovnu kantorů. Šokovaný a upřímný smích mě těší. Je to přesně to, co bylo pro naši třídu celé 4 roky tak charakteristické.

Den, který se mi vryje do paměti. Úterý 17. 5. 2016. Stojím přede dveřmi maturitní třídy a připadám si jako omámená. Hlava se mi točí, v uších mi hučí a jsem neschopna jediného slova. Po pěti minutách zoufalství se vzchopím a dojdu k přesvědčení, že s takovým postojem si rovnou můžu stoupnout na pracák a vrací se mi ztracená sebedůvěra. Teď a nebo nikdy, každá zkušenost nás něco naučí. Těžké časy jsou totiž jako fyzická aktivita, nemusí se nám líbit, když zrovna cvičíme, ale zítra díky tomu budeme silnější. O několik hodin později se vracím s hollywoodským úsměvem a jsem obklopena pozitivní energií. Vznáším se na vlnách euforie a ještě v ten samý měsíc mi v pokoji stojí fotografická světla, jakožto dárek za maturitu. Můj první velký úspěch. 



 Červen 2016 

Doháním všechno, na co jsem za poslední měsíce neměla čas. Užívám si ospalá odpoledne, ztrácím se v ději poutavých knih a běhám při západu slunce. Energie mi pumpuje v žilách a já přicházím na to, že je čas udělat životní změnu.


Po hodinách v osobním rozvoji přichází geniální nápad, začínám si psát deník. Žádné ahoj deníčku, ale každý den v několika strohých bodech do klasického diáře. Objevuji, že je to nejen skvělý ukazatel produktivity práce, ale také něco, co bude mít na konci roku cenu zlata. (S odstupem času mohu potvrdit, že to bylo a stále je to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy učinila. O deníku ovšem až někdy jindy.) Posledních několik dní v červnu věnuji marketingovému školení od Googlu, které mi přinese nejen bohaté zkušenosti, ale také cenný certifikát. Točím svůj první vlog ve stylu milovaného Caseyho, ale nikdo ho nevydám. Snad někdy příště.

 Červenec 2016 

Sedmý měsíc je ve znamení výletů. Mám tu čest navštívit Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, podívat se na hrad Houska a zažít vzrušující výlet z Prahy na zápis na vysokou školu. Jako cizinka ve vlastním státě cestuji pouze s psaníčkem nutných nezbytností a adrenalinem prostupujícím mým tělem. Několik zastávek, přesednutí, další hodiny zdlouhavé cesty a jsem v cílové rovince. Ráno se ještě stihnu vyfotit, vyřídit doklady a s ohlušujícími dopady kovových podpatků vstupuji do majestátní knihovny vysoké školy. Zápis je úspěšně za mnou.


 Srpen 2016 

Narozeninový měsíc vstupuje do mého života jako nevítaný host. Vychutnávám si poslední dny s koncovkou teen a smiřuji se s novým počtem svíček na dortu. Mezi naběhanými kilometry stihnu ještě legendární párty s děvčaty ve Zlíně. Bok po boku kráčíme do noci vychlazené martiny a pana božského. 


V srpnu absolvuji úspěšně první business pohovor a po zbytek prázdnin se věnuji kurzům, které mě obohacují neuvěřitelným způsobem. Při přestávce v osvojování si obchodní strategie objevuji novou závislost, a to v podobě seriálu Outlander. 

 Září 2016 

Na vysokou školu nastupuji s nachlazením. Kašel a rýma se mě drží jako klíště, které nehodlá pustit. Ani litry mucosolvanu mě nezachrání před tím, aby se z mé slavností imatrikulace stala noční můra. V těsné blízkosti spolužáků, za zvuku inspirativních slov děkanky, se téměř dusím a snažím se nekašlat. Motá se mi hlava, jsem rudá jako Anastasiin zadek a odpočítávám sekundy, než se budu moci nadechnout čerstvého vzduchu. S pomocí boží je za několik minut po všem a já s rychlostí prodeje letních slev vybíhám z auly abych popadla dech. Plíce se mi nenažraně plní kyslíkem a já konečně mohu dýchat. 


Také se plní jedno z mých nesplnitelných přání, kupuji si iPhone! O pár měsíců později k němu přivítám i iPod, a tak se ze mě stává jablíčková princezna. V září si stihnu ještě podat přihlášku na čínštinu, přičemž se každý čtvrtek oddávám náročné, ale naprosto uchvacující kuriozitce mých jazykových dovedností.


 Říjen 2016 

Snažím se najít kouzlo kolejí, na které jsem se před měsícem nastěhovala. Mými každostředečními nákupy v Tigeru si vyzdobuji růžovou svatyni, až konečně dostane vánoční punc. 

Při procházce v parku, mezi šumem podzimního listí a slunečních paprsků, mě překvapí vyznání lásky, které mi složí usměvavý, mně pochybný, mladý muž. Vzápětí duševního výbuchu smíchu se nezmůžu na nic víc než dvojité hmm, a tak se arabský princ vzdává narcisnímu lvíčkovi. 



 Listopad 2016  

If you're going through hell, keep going. Winston Churchill

Jedenáctý měsíc je jako horská dráha. Absolutní vrchol střídá propad a situace gradují. Tlak ze všech stran tlačí člověka do kouta a je jen na něm, jestli to ustojí. Stres před maturitními dveřmi se ani z blízka nepodobal tomu, co přinesl listopad. Ale jak se říká, problém nevyřešíte s tou samou myslí, se kterou jste ho vytvořili. A tak překročím své limity a dokážu sama sobě, že spojení slov "to nejde", je záležitost pouze osobního přístupu.

 Prosinec 2016 

S vánoční atmosférou ke mně opět připlouvá vlna pozitivní energie. Vůně perníčků a jehličí se line ze všech stran jako omamná droga a já si s nadšením vychutnávám můj nejoblíbenější svátek v roce - Vánoce. Stihnu nakoupit dárky, uspořádat vánoční párty na kolejích a po skvělém Štěpánu nastává Silvestr s přáteli na chalupě. Nový rok okázale vpluje do našich životů a je opět leden. 

Rok 2016 byl epický. Napsala jsem článek do školních novin, složila úspěšně maturitní zkoušku, dostala se na vysokou školu, začala bydlet na kolejích, osvojila si základy čínštiny, přidala se do studentské unie, uběhla přes 300 km, potkala nové přátele, naučila se vařit špenát a pikantule, začala učit sourozence angličtinu, poslechla velké množství audioknih a přečetla hromadu zajímavých knih, našla kouzlo v denním diáři a dostalo se mi životních lekcí, které měly svůj smysl.

Došla jsem k názoru, že alespoň v mém životě hraje téměř největší roli progress. Je to něco, co vám hoří za zadkem a posunuje vás to dál, každý den o krůček k jedinému cíli, vlastnímu štěstí. Hledejte si v životě ty, kteří po této cestě půjdou společně s vámi a budou vám oporou. Protože jakmile se plně otevřete tomu, co má přijít, uvidíte vzorce možností a příležitostí, které tam dříve nebyly.

Běžte za svými cíli a neptejte se PROČ, ale ptejte se PROČ NE. 

#domore2017




10 komentářů:

  1. Moc hezké :) Sice bych měla dělat něco užitečného, ale nedalo mi to a jen jsem nakoukla a už jsem musela dočíst článek celý :D Bylo to napsáno tak hezky dramaticky, že nešlo přestat číst :D Já mám takové zlomové okamžiky vlastně taky, ale s odstupem to nějak nevnímám a ve výsledku pro mě minulý rok vyznívá zase neutrálně, jako všechny předchozí :D Asi bych měla taky začít s deníkem :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je, děkuji moc. ♥ Držím palce s deníkem, jestli se pro něj rozhodneš, určitě nebudeš litovat. :)

      Vymazat
  2. Silvi, moc krásně jsi to napsala! Pár vět z tohoto článku bych si měla zapamatovat anebo alespoň zapsat do diáře, abych je měla každý den na očích a řídila se jimi. Jako třeba "Těžké časy jsou jako fyzická aktivita..." "Problém nevyřešíte s tou samou myslí" A hlavně tou první větou bych se měla řídit při učení na zkoušky na autoškoly.
    Miluju tvé články a už teď se těším na další ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi úžasná, děkuji moc. ♥ Věřím, že autoškola dopadne dobře. 🌟

      Vymazat
  3. Anonymní1:50

    Krásný článek, asi zatím i nejpovedenější! :)

    Můžu se zeptat Silvi, na tipy - knižní & filmové? Třeba nějaký žebříček #mustsee, co Tě posunulo nejdál?

    Áňa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. 😊 Plánuji přesně na toto téma článek, takže už brzy! (:

      Vymazat
  4. Anonymní22:26

    Když mi v podvečer před zkouškou začla běhat hlavou myšlenka "což takhle trochu prokrastinace?" neodolala jsem a musela jsem zabrouzdat na tvůj blog. Co jsem však nečekala, článek mě nakopnul. Nakopnul mě správným směrem a věta - problém nevyřešíte s tou samou myslí, se kterou jste ho vytvořili,mi ještě dlouho v hlavě znít bude.
    A já ti děkuju, děkuju za to, že umíš tak hezky psát a předat dalším svou energii a rozhodnost :)
    Také gratuju ke spněným cílům a věřím, že se v tomto roce posuneš o další kus dál.

    Těším se na další články <3

    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi prostě skvělá, moc moc děkuji ♥ to si snad ani nezasloužím O:) Držím palce u zkoušky! :)

      Vymazat
  5. Takové shrnutí se mi moc líbí! A vaše tablo vypadá zajímavě, já ho tenkrát fotila naší třídě a byla to fakt sranda. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Kristy, focení tabla muselo být skvělé! :) Jsi šikulka :)

      Vymazat

Děkuji za komentář! ♥